Bolavá záda

K dnešním často sedavým zaměstnáním či k práci s počítačem patří kromě nedostatku pohybu a namáhání očí i křivení zad. Do již připraveného „podhoubí“ pak stačí třeba jen prudce zvednout něco těžkého nebo prochladnout u otevřeného okna a objeví se bolest, nejčastěji v kříži. Tuto zdravotní potíž za život, často opakovaně, prodělá naprostá většina lidí. Přesto jsme nepříjemností situace vždy znovu zaskočeni.

Suché teplo a klid

Ten, kdo se s náhlou bolestí v zádech již setkal, ví, že hlavní zásadou je obrnit se trpělivostí a hlavně se nesnažit záda rozcvičit! Na akutní případy bolesti totiž opravdu platí jen klid a teplo. Rozhodně nelze doporučit „zahřívání“ ve vaně, protože záda potřebují teplo „suché“! Na místě je jemná masáž, která napomůže uvolnit stažení svalů a uleví od bolesti. Zmíněná svépomoc platí tehdy, pokud nejde o drastické případy výhřezu ploténky či prasknutí vazu, ty jsou ale poměrně vzácné. Bolest většinou pomine během několika dní. Pokud se tak nestane, návštěva lékaře je nutná.

Prevence

Při zvedání těžkých břemen jděte do dřepu a pak pomalu vstávejte, jako byste zády šplhali po stěně. Musíte-li nést těžký nákup nebo náklad, pokuste se zatížit obě ruce přibližně stejně. Při otevřeném okně myslete na to, zda máte kříž krytý, případně v teple. Dnešní dámská móda zádům (a některým dalším orgánům) opravdu nepřeje, příliš krátká trička a nezvyk nosit košilku přesně odhalují krizovou oblast. Naše babičky ještě dobře znaly tento zdroj zdraví a síly a s odkrytými pupíky by zajisté nesouhlasily...je nanejvýš vhodné nosit s sebou aspoň mikinu, kterou lze v případě potřeby uvázat kolem pasu. Další možností jsou již zmíněné spodní košilky či tílka a v případé větší zimy tzv. „kočky“ (teplé pásy, které zahřívají oblast kříže – dnes se už obvykle nedělají z kůže koček, nýbrž z ovčí vlny nebo z příjemných syntetických materiálů, které zahřejí stejně dobře a navíc jsou pod svrchní oděv diskrétněji umístitelné).

Máte-li před sebou delší cestu, zejména autobusem či letadlem, využijte jinak klasický nafukovací polštářek pod hlavu a netradičně si jím podložte kříž. Můžete pro ten účel použít i speciálních polonafouknutých míčů. Pomáhá to vyrovnat nepřirozené dlouhé ohnutí páteře při hledání pohodlného „posedu“ na spaní.

Při nasazování batohů a krosen doporučuji spolknout hrdost i pocit, že „to nezvládnu“. Jen si nechejte pomoci!

Pro celkové posílení zádového svalstva se výborně hodí plavání, a to kraul nabo znak. V případě, ze ani jedno nepatří mezi vaše oblíbené styly, nezapomeňte si pořídit brýle do vody a při plavání prsou mějte hlavu ponořenou a krk narovnaný. Při „užovčím stylu“ riskujete strnutí šíje provázené velmi nepříjemnými bolestmi. Vhodné je samozřejmě také posilování břišních svalů, jímž zároveň zpevňujete krunýř okolo páteře.

Na bolesti „za krkem“ je ideální každodenní cvičení. Nemusí jít o složité a dlouhé cviky – prosté kroužení hlavou, pomalé úklony do stran a šikmo dopředu, „trčení“ brady značně minimalizují nebezpeční „zatuhlého krku“.

Mysleme i na dobrou matraci, vhodný polštář a samozřejmě na relaxaci. Při stresu totiž reflexivně stahujeme hlavu do „krunýře“, abychom ji chránili před „útokem“. Několikadenní stres (spolu se špatným sezením, nošením těžké kabelky nebo dítěte jenom na jedné ruce) pak snadno způsobí úplné zatvrdnutí šíje, ramen a oblasti mezi lopatkami. A od toho vede již jen malý krůček k bolestem hlavy, nespavosti a jiným „veselostem“.

Masáže a baňkování

Na bolesti v zádech i v šíji se výborně osvědčují masáže. Na zatuhlou šíji je kromě masáže klasické relaxační, rehabilitační nebo čínské skvělým pomocníkem též tzv. „baňkování“, tedy přikládání zahřátých baněk na oblast ramen a šíje, kdy se působením podtlaku dosáhne uvolnění stažených svalů.

Ať už si vyberete jakýkoliv způsob prevence či léčby pošramocených zad, situaci svou pozorností a opatrností zpravidla výrazně zlepšíte. V některých případech pomůže i Alexandrova technika nebo akupunktura. V případě nejasností či dohadů neváhejte problém prodiskutovat s rehabilitačním lékařem nebo se schopným chiropraktikem.

Zdroj: MUDr. Eva Kandertová, časopis Aperio č. 4 (ročník IV), s.40