Rostlinné oleje k masáži i jídlu

Rostlinné oleje

Používání rostlinných a živočišných olejů, tuků a vosků v kosmetice se traduje již od nepaměti. Svým složením se podobají složení kožních tuků, a proto je lze označit jako tuky příbuzné. Rostlinné oleje jsou pokožkou velmi dobře snášeny. Jsou hlavní součástí mnoha kosmetických výrobků. Rostlinné a živočišné tuky měly výhradní postavení v kosmetice až do začátku technické revoluce. Rozvoj chemie s sebou přinesl výrobu a čištění minerálních olejů, např. vazelína, parafín. Chemicky stabilní minerální oleje umožnily výrobu komerční kosmetiky, která nežlukne a má téměř neomezenou trvanlivost. Tyto nefyziologické oleje nemají s pěstěním pokožky nic společného. Nevstupují do pokožky a na jejím povrchu utváří tenký film, který se mísí s kožními tuky. Tím pokožce kožní tuky odebírá a dochází tak k vysušování pleti a k zamezení její přirozené schopnosti dýchat.

JAK SE OLEJE ZÍSKÁVAJÍ?

Není olej jako olej....řekneme-li např. olivový olej, máme na mysli jednoznačně olej z oliv, ale zůstává zde nevyjasněná otázka jeho vlastní kvality... Historicky nejstarší technologii získávání rostlinných olejů je tzv. lisování za studena (LZS). Rostlinný materiál se rozmělní a mechanicky lisuje. Tím se získá malé množství oleje v nejvyšší kvalitě. Některé z olejů, např. olivový, arašídový, z pšeničných klíčků si ponechávají své původní, často velmi silné aroma. Vzhledem k nízké výtěžnosti nutno u olejů lisovaných za studena počítat s relativně vysokou cenou. Doporučené použití je jak ve studené kuchyni (saláty, majonézy, ap.), tak i v kosmetice a při masážích. Později bylo zjištěno, že zahřáním lisovaného materiálu na teplotu nad 160°C lze podstatně zvýšit výtěžnost. Takto vznikla technologie lisování za tepla (LZT). Cenou, kterou je nutno zaplatit za zvýšenou výtěžnost, je snížená kvalita. Při vysokých teplotách této technologie dochází k destrukci mnoha biologicky aktivních látek, které nesnáší tak vysoké teploty. Olej vyzískaný touto technologií má nepříjemnou vůni po přepálení a nelze se divit, že musí být následně nežádoucích látek zbaven. Tento očistný proces nazýváme rafinace. Olej získaný technologií lisováním za tepla je podstatně světlejší než oleje lisované za studena a je zbaven své typické vůně. Pokud bychom olej LZS přirovnali k medu, pak olej LZT lze přirovnat k bílému rafinovanému cukru. Doporučené použití oleje LZT je v kuchyni na pečení a smažení, v kosmetice především tam, kde je původní vůně oleje na závadu. „Nejmodernější“ technologií posledních let je chemická extrakce, která je současně i ekonomicky nejvýhodnější. Rozemletý rostlinný materiál se smíchá s organickým rozpouštědlem, které téměř všechen tuk z materiálu „vymyje“. Následně je nutné důkladné oddělení oleje od organického rozpouštědla. „Výhodou“ této technologie je absolutní výtěžnost oleje. Problémem je skutečnost, že nedojde k odstranění zbytku toxických organických rozpouštědel z takto vyzískaných olejů. Oleje získané chemickou extrakcí lze označit jako výhradně technické. Technologie LZS a LZT jsou neustále zatlačovány do pozadí. Velká většina olejů, tuků a rostlinných másel používaná v průmyslovém potravinářství se získává chemickou extrakcí. Oleje vyrobené touto technologií nejsou označeny nápisem „vyrobeno chemickou extrakcí“. Setkáváme se s anglickým označením „cold processed“, volně přeloženo „ získáno studeným procesem“. Jde o klamání spotřebitele , že se jedná o vysoce kvalitní olej získaný technologií LZS.

Rostlinné oleje jsou vhodnými nosiči éterických olejů. Tvoři základ olejových macerátů. Olejový macerát je výluh rostliny v oleji, do kterého z ní přechází účinné lipofilní látky (rozpustné v olejích). Tento způsob extrakce se tradičně nazývá macerace. V aromaterapii jsou jedinečnou součástí masážních a regeneračních olejů, krémů, balzámů a mastí.

zdroj: Aromaterapie Karel Hadek (www.karelhadek.eu)